Multimediální instalace Lukáše Prokůpka nás v prostoru s maximálně omezenou hladinou světla nejprve donutí první desítky sekund postupně přivykajícíma očima nacházet jednotlivé elementy. Několik videí doplněných fotografiemi i tištěnými koberci, jejichž obsahy jsou často záměrně redukovány na hranici rozlišitelnosti, se spojuje v temnou vizuální symfonii, snově tajemnou, oscilující mezi hledáním osobních běsů i praforem vizuální paměti.
Pavel Vančát