Andrea Kršul se zabývá generovými tématy, a to především ve vztahu k sobě a své vlastní biografii. Svou metodu, při níž pracuje s prostředky psychologie, charakterizuje jako radikální narcisismus. Snaží se tak proniknout pod povrch společenských konvencí, které námi skrytě manipulují.
Instalaci Proces, zkoumající vztah k rodičovské autoritě, tvoří bílé plátno s jedinou nic neříkající větou ZAVŘI ZA NÁMI DVEŘE napsanou velkými písmeny. Při pohledu zblízka však divák zjistí, že písmena jsou vyplněna drobným textem, kde se opakuje rozkazovací věta NEEXISTUJ. První větu vnímáme primárně, té druhé si všimne jen při pohledu zblízka. Autorka tak metaforicky vyjadřuje, že pod banálním sdělením se v podvědomí mluvčího může skrývat další obsah, který lze zpětně dešifrovat metodami psychoanalýzy.
Tři počítačové malby s názvem Vnitřní dítě odkazují ke stejnojmenné teorii, podle níž je základ část naší psychologické struktury konstruován v období od prvních vjemů do zhruba 8 či 10 let, kdy se v nás utváří tzv. vnitřní dítě. Autorka se tuto bytost uvnitř pokusila vizualizovat v podobě jakýchsi monster, do nichž vtělila iracionální strach z vlastního nevědomí.
Poslední práce Mých pět minut je narážkou na známé rčení, které je zlidovělou verzí slavné věty Andyho Warhola „V budoucnosti bude každý slavný na 15 minut.“ Autorka zde tematizuje manipulativní podstatu komerčních strategií reklamního a kosmetického průmyslu. Práce je pojatá jako série objektů tvořených vlastními autoportréty a předměty se symbolickými odkazy (ramínka - svět módy, chléb – biologický rozpad, med - ideální tělo atd.).
Marcel Fišer