V instalaci Tomasze Wlaźlaka člověk usedne či ulehne na koberec a sleduje animovaný film běžící na obrazovce monitoru, který je na něm postaven. Jeho děj, stejně jako obraz na koberci jsou založeny na motivu činžovního domu s několika byty, které v průběhu filmu divák postupně navštíví a zažije v nich jednoduché mikropříběhy. Animace vychází z estetiky dnes již historických osmibitových her s typickými postavičkami; obří pixely tu korespondují s hrubým charakterem kobercové vazby. Tyto hry se s určitým zpožděním dostaly na konci 80. let i do bývalého východního bloku a celá práce tak je nostalgickým návratem do autorova dětství. Počítačová hra, kobercový vzor i město s jednotlivými domy a byty jsou zároveň příklady struktur, kterými můžeme virtuálně, vizuálně či reálně putovat. Proto autor nazval svou práci Tkanina, což není pouze narážka na koberec: v polštině to zároveň znamená i tkáň, tj. struktura.
Marcel Fišer