Závěr – chytrému napověz

Trojjediná

Jsem žena. Vlastně jsem tři ženy v jedné. Jsem matka, která se snaží organizovat. Ve své snaze jsem ale nespravedlivá. Straním jedné ze svých dcer. Považuji ji za lepší. Je aktivní a schopná. Ta dcera jsem také já. Toužím po ženichovi, a abych jej získala, jsem ochotná udělat cokoliv. Dokonce snad i zazdít svou chromou sestru. Jde mi totiž o prince. Nakonec jsem i ubohá popelka. Nejen že mi ubližují ty druhé dvě, k tomu všemu ještě nemám ruce. Přesto znám svoji hodnotu. Když mě schovávají před nápadníkem, cítím se jako bohyně cudnosti. Bílé odění mě povyšuje nad ně. Muž, který si přišel pro sestru, touží vlastně po mém těle. Proto, když spatří mou osobu, zamkne nás oba v pokoji, abychom nebyli rušeni. Přesto, že si doteď všichni mysleli, že je impotentní, tak se mnou souloží. Má nemohoucnost jej staví do pozice činného. Nalézá se v ní. Cítí se tak dobře. Teď je plodný a můj třetí aspekt, nebo vlastně já celá, jsem se proměnila v Isis. Ten pocit dávání mi vadí jen nepatrně.


Jak posuzovat obraz číslo 10 – varianta A

Sejmi obrazy ze zdí
odstraň koberce
shlukni nábytek do středu místnosti
pokryj jej balicím papírem
jako před malováním
stoupni si do rohu tváří ke zdi
a vydrž tam co nejdéle“
Nebo buď ještě důslednější.
„Vystěhuj místnost
se vším všudy
a podepiš se na práh
jako bys podepsal
báseň nebo obraz“
Tím završíš i moje dílo.


Jak posuzovat obraz číslo 10 – varianta B

„Vyčisti hlavu od myšlenek
setrvej několik vteřin v klidu a řekni:
Od prvního okamžiku jsem tě miloval…
Naslouchej a po chvíli pověz:
Od prvního okamžiku jsem tě nenáviděl…
Naslouchej a po chvíli pokračuj:
Nikdo nikdy tě nemiloval a nenáviděl tak jako já.“
Zapamatuj si tento svůj cit k sobě navždy.


Jak posuzovat obraz číslo 10 – varianta C

„Vyznač na nějaké reprodukci
sochy nebo aktu
místa a počet polibků
které jsi dal
které jsi dostal“
Svlékla jsem se pro tebe i slovem na papíře.
(citace J. Kolář)


Závěr – hloupému dolož

Hlupákem jsem v tomto případě i já sama. V předcházejících textech jsem sice poodhalila zlomky své motivace k tvorbě, konečný závěr však říci nedokáži. Zřejmě proto, že onu úplně prvotní inspiraci pojmenovat ani nelze. Tu všeobsahující prapříčinu je možno leda tak opsat komplikovanou složeninou nebo nejednoznačným jménem či příslovcem. Pokud se pokusím dopřát vám snad něco takového, nezaručuji žádnou míru objektivity. Půjde zase o jeden pokus symbolicky vyjádřit nevysvětlitelné. Pokud o to přesto stojíte, povím vám následující. Můj bůh rozhodně není žádný moudrý děd na obláčku. Kdybych jej přece jen personifikovala, byl by určitě rodu ženského. Je zosobněním chaosu, který nabízí nekonečné pole možností. Je to vrtkavá děva, mazlící se s každou vztaženou rukou. Souloží se všemi, kteří splňují jedinou její podmínku. Tou je schopnost plodit. Zážitky fyzické i psychické jsou jejím dávajícím se tělem. Případný styk s člověkem je pak prostitucí, z níž ona získává stále dokonalejší individualitu. Tu pak opět uskutečňuje v lidstvu jako svou dceru. Porod je zároveň i jejím aktem ejakulace. Poté čeká, zda někdo znovu transformuje její plod v mužský aspekt projevení, aby mohla zase provádět největší incest ve vesmíru se svým dokonalým potomkem. Ten je postaven na úroveň její božskosti a získává nesmrtelnost pro svou originální informaci. Ta se stává latentním, nicméně dostupným prvkem v psychice každého jednotlivce. Abych to úplně objasnila, ona přeměna dcery v syna je intelektuální uchopení impulsu z nevědomí a jeho formulace nesoucí specifika jedinečnosti. Jde o malou svatbu mezi osobním ženstvím a mužstvím. Ta podmiňuje sex univerzální, dosažení celistvosti v sobě i vzhledem k celému světu. Moje práce je o tomto procesu. Není jen jeho dokumentací, nýbrž i částí onoho děje. Jedná se o největší umění alchymie, jakkoliv je nedokončené, neboť není konečné. Nenapsala jsem pouze náhodný sen, imaginaci a jejich následnou reflexi. Snažila jsem se sestavit souvislou koláž skutečných zážitků na citové i mentální úrovni, která mě měla posunout o kousíček dál na cestě k jednotě. Toužila jsem provést kreativní výstup o kreativitě. Tím se uskutečnit a pochopit. Snít o snění, malovat intuici a myšlením pojmout rozum, to bylo mým cílem. Jednotlivé texty, obrazy, jsou, dle mého, přes svou barevnost sourodým materiálem. Spoléhala jsem na onu inspiraci odtamtud, když jsem volila, co a jak zpracovat. Věřím, že nevědomí o sobě vypovídá přes svůj háv zakrývání smysluplně, směřujíce k jednomu cíli, a tím je úplné poznání.Možná se stále ptáte, jak že toto vše souvisí se současným uměním v jeho běžném slova významu. Pokud by to nebylo dosud zřejmé, pokusím se o popisnější vysvětlení. Nejenže považuji podvědomí za nevypustitelnou motivační složku každého artefaktu, a jako takovou hodnou zkoumání, domnívám se navíc, že pokud je právě tématem díla vysvětlit svůj původ, vypovídat samo o sobě, je to dostatečně nosné a legitimní. Ostatně nejde o nic nového, umění pro umění už na programu bylo a strukturalismus považující za hlavní obsah textu jeho skladbu snad podporuje totéž. Jazyková podobnost mezi oblastí umění a nevědomou realitou je ostatně taktéž zjevná a nevyvratitelná. Mystické texty zpracovávající ony skutečnosti jsou stejně jako řeč postmoderny mnohovýznamové v celku i jednotlivých aspektech, pracují s různě posazenými rámci, používají symbolů a citačních momentů k vyjádření něčeho, co není zastupitelné jednou tezí. Obé se předvádí v bohaté skladebnosti, apelujíce na divákovu schopnost číst mezi řádky, srovnávat a aktivně vyvozovat vlastní závěry a postoje. Okultismus toto nazývá možná zasvěcováním, umění zas mluví o interaktivní komunikaci, kráčí ovšem o totéž, o zvyšování schopnosti uchopit. Vzhledem k předešle napsanému jsem přesvědčená o tom, že umění má i v dnešní době stejně jako v minulosti sakrální charakter. Míním tím to, že se stále snaží o růst ducha v člověku, o pozvednutí jeho mentálních i emočních schopností na nejvyšší možnou míru, která je vůbec myslitelná. To, že je tento cíl někdy zahalován do pláštíku bezcílnosti a lehké hravosti, je jen další součást hlavolamu, jehož rozšifrování přivádí osobnost k velké pravdě o její výjimečnosti jako obrazu božího.

<< Předchozí | Další >>

Nahoru | Home | Jana Besmáková