Hanna běhá. Běhá meditovat, pojmout nově vytvořený čas a prostor a vnímat energii, ze které je svět stvořen. Také ráda tancuje. Když má unavená lýtka a bolí ji chodidla, tančí a běhá zároveň. Pak si užívá “drunce”, novou činnost mezi během a tancem, a necítí přitom žádnou bolest. Když běháme (i když “druncujeme”), naše tělo přijímá kyslík, který pomáhá zpracovávat glukózu, stoupá hladina adrenalinu… ale především se zbystří naše mysl, vnitřní samomluva se stává zjevnější a nakonec se rozplyne... a pak se vynoří příšery a démoni... Stíny, které jsme předtím neviděli, mají najednou svůj vlastní život. Hanna oponuje Murakamimu. On říká: “Netrénuješ dost!”, a ona na to: “Trénink? Co to je?... Tohle je duchovní praxe. Hledám transcendenci.” “A jaký je váš maratonský rekord?” Ona odpoví: “Cože? Můj běh je smyčka, navždy.” Technologie motion capture podivně spojuje fyzické cvičení a digitální manipulaci. Pohyb ve videu se stává posunem v digitálním obsahu. Neexistují žádná svévolná rozhodnutí, pouze důsledky. Hynek Alt