Irina Gheorghe & Alina Popa

ROM

Centrum melodramatického výzkumu

Počátky
Náhodná zmínka o objevu soukromého archivu 35milmetrových filmů v nekrologu jakéhosi pana Ghirtoiu, před časem publikovaná v místních novinách, odhalila existenci dosud neznámého ženského hnutí v Rumunsku čtyřicátých let, jehož součástí byla i produkce nezávislých filmů.
Jeho dvě iniciátorky, Mona a Lisa Stanescu, také v těchto ztracených filmech hrály hlavní role, v nichž stylisticky imitovaly klasické hollywoodské melodrama a film noir. Ovšem zdá se, že tu existovalo reálné pozadí, které artificiální studiový systém amerického modelu přiklánělo k dokumentu. Zachoval se soubor filmových záběrů, na nichž se objevují výhradně tyto dvě ženy, bohužel pro nedostatek informací je nelze přesně datovat. Alespoň se tak zprvu zdálo.

Současná situace
Následný výzkum vrhl na tento příběh jisté světlo: zdá se, že onen pan Ghirtoiu se k archivu dostal pouze náhodou. A to tak, že se přestěhoval do bytu, znárodněného na začátku padesátých let1, v němž byl jeden z filmů natáčen. Tento pan Ghirtoiu byl tehdy zaměstnán v Úřadu pro likvidaci zakázaných filmů, v malém oddělení, odpovědném za odstraňování cenzurovaných scén. Avšak tato skutečnost sehrála svou roli. Přestože byl ideologicky oddaný své práci, vystřihl záběry, na nichž se ty dvě objevily, pečlivě je uložil a zbytek v duchu svého přesvědčení nechal zničit.
Objevily se i názory, že Mina a Lisa Stanescu ve skutečnosti hráli pouze jakousi maškarádu ženství. Co když dokonce znali esej Joan Rivière Ženskost jako maškaráda (Womanliness as a Masquerade) z roku 1929? Ještě předtím než byla otázka zodpovězena, dotyční již odhalili ironii skrytou za příběhem: je to právě ten vysmívaný mužský pohled2, který zachránil filmy před tím, aby neupadly v zapomnění. Navíc vedle poznámek a osobních předmětů zde byl nalezen i Manifest melodramatické ženy, dokument zásadního významu.

Další vývoj
Vzniklo Centrum melodramatického výzkumu, jehož cílem je průzkum této nezávislé produkce, která byla melodramaticky oživena. Centrum chce pozvat experty z různých oblastí, aby diskutovali možnosti oživení tohoto materiálu, jeho nejednoznačné historické zasazení, politickou pozici tohoto hnutí a možné způsoby manipulace jeho významu v současnosti.
Klíčovými prvky výzkumu jsou vzestup melodramatické ženy a trvalé nebezpečí vyplývající z její emoční inteligence, která může postupně vyčerpat síly patriarchálních struktur a podrýt vysokou / cool / mužskou kulturu. Bude to definitivní konec?
Dalším předmětem spekulací bude zřejmě převrácená kritika praktikovaná Monou a Lisou Stanescu jako ohlas psychoanalytického a feministického psaní předchozích dekád3, stejně jako její infiltrace do dnešního sociálního vědomí.
Centrum bude provádět kritické analýzy jak pěstováním své melodramatické metodologie definované jako melokritka, tak i odhalováním melodramatizovaných verzí osobní / kolektivní historie v médiích.
Jestliže máte pocit, že byste v tom mohli být nějak nápomocni, neváhejte nás kontaktovat.
-AP, IG -

1 V r. 1948 byl veškerý soukromý majetek v Rumunsku znárodněn.
2 Koncept mužského pohledu později teoreticky uchopila Laura Mulvey v knize Visual Pleasure and Narrative Cinema (1975).
3 Kromě možného spojení s Womanliness as a masquerade (1929) Joan Rivière režisérky přiznávají ovlivnění texty Claude Cahuna, zejména Les Héroïnes (1925).

*1981, ROM